Jana

15.1.2007: Není důležité, co v životě děláte, ale je důležité, že to děláte, protože nikdo jiný to neudělá…

Podzimní den...

A je to tady! Dnes, v pondělí ráno jsem otočila kalendář a zjistila, že to, co ocúny předpovídaly zhruba od konce srpna, je pravda pravdoucí.

Napsané černé na bílém.

22. září je oficálně první podzimní den a s ním i všechno to padání listí, ranní mlhy a dlouhé čekání na světlo. A to se raději nezmiňuji o prvních mrazících a studeném foukání větru až za límec.

Ale na druhou stranu, s ranní mlhou se začínají ukazovat perličky vody v pavučinách a listy dostávají barevný nádech od mistra malíře. A až přijde i první mrazík a oblékne stonky trávy a zapomenuté suché kvítky do krystalů z ledu, krajina se znovu promění.

Sice natáhneme teplé rukavice a šálu omotáme několikrát kolem krku, ale pro jedince, kteří se nenechají odradit a najdou si svůj kousek času, ať už pro fotografování, a nebo jen tak pro procházku, otevře se jim prostor, který se každoročně opakuje, ale který je pokaždé něčím zvláštní.

Je…

obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek
obrazek

««« Předchozí text: První pozdrav podzimu... Následující text: Podzimní východ slunce... »»»

Jana | 21.9.2009 Po 20:13 | Co se mi líbí | trvalý odkaz | tisk | 1154x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
reaguj[1] pferda
21.9.2009 Po 21:44

Jako v klenotnictví Jano – krásné, třeba v předtuše „brrrr“, nadcházející díl roku, ač srovnatelný s jinými, barvami však nesrovnatelný je. Jistě jimi nasytíš naše oči. Držím ti palce.

reaguj[2] Janča
Čekanka 21.9.2009 Po 21:49

Čekanka u cesty čeká,
na rady druhých nedbá…

Věří, že někdo ji utrhne, vezme do dlaní
a s velkou něhou od srdce pohladí…

Pak lehce přivoní, přivine k srdíčku –
a tak dál stojí a čeká na parném sluníčku…

Občas kolem ní někdo chodívá,
neutrhne – jen z dálky se podívá…

Možná si myslí, že srdce má z kamene,
když tady stojí tak dlouho a vzpřímeně…

Ona dál čeká – nadějí jsou jí deštové kapičky,
aby nikdo neviděl, jak vypouští slzičky…

reaguj[3] Jana
22.9.2009 Út 06:40

Pferdo, včera mi jeden člověk pověděl, že to celé vypadá, jako bych dostala objednávku na focení kolekce šperků. A ono to vlastně tam venku skoro tu kolekci připomínalo. Křížáků pruhovaných jsou na loukách invaze, takže se starají o pravidelnou dodávku materiálu. Děkuji.

reaguj[4] Jana
22.9.2009 Út 06:44

Jančí, čekanek je všude zatím docela dost. Brzy ráno mají svoje kvítky ještě stočené do vějířů, ale jakmile vyjde sluníčko, rosa se vypaří a ony začnou zářit svojí nepřehlédnutelnou modrou. A o tom to je ;) Děkuji za básničku.

reaguj[5] anniccka
22.9.2009 Út 19:43

krása, krása , ale já by brala raději druhé léto čauky

reaguj[6] Jana
22.9.2009 Út 19:52

ani, vím, ale jde to vůbec? :D

reaguj[7] vašek
23.9.2009 St 06:49

Ahoj Jani! Opět jen chválím a zírám! :)

reaguj[8] Jana
23.9.2009 St 08:37

Ahoj Vašku. Také jsem zírala. Vždyť to znáš, kapky, voda, mlha a… :) Už aby bylo jaro :D

Přidej komentář!

  Gravatar povolen. Email nebude zveřejněn



Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.

Texty píše Jana | Sponzoruje Websupport.sk | Rss textů | Rss komentářů | Statistika
Colored Max | Powered juneau