Podzimní východ slunce...
Mění se, každým dnem se v podzimních dnech zkracuje jeho dráha, ale nic z toho mu nebere kouzlo, se kterým ráno vychází a večer zapadá.
Svítání, tak jako i západy slunce trvají jen několik málo minut. To moje dnešní lehce probarvilo obzor, poskládalo mraky do prostoru, aby se nakonec vyhouplo nad horizont a ukázalo, že sílu ještě má…
««« Předchozí text: Podzimní den... Následující text: Definice podzimu... »»»
Jana | 24.9.2009 Čt 18:48 | Co se mi líbí | trvalý odkaz | tisk | 934x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářV každém západu slunce je ukryto tajemství nebe a krása. Pěkné, Janičko.
Jani, valašské hory se pomalu barví do zlata, hola, hola ! Balte batůžek !
Jarmilko, vím! Vidím to i tady a už se snažím projednávat další. Zatím se opatrujte a buďte hodně zdravá!! 
Na obloze beránky,
k tomu něžné červánky…
Za obzor sluníčko zapadá –
a mě stesk veliký přepadá…
Než svoji hlavu v polštář zbořím,
zavřu oči a Bohu se pokloním…
Duši i srdce dlaněmi pohladím,
svá tajemství Vesmíru potichu prozradím…
Že chci zas milovat, hladit i líbat
a vše jen s Láskou kolem to vnímat…
den, který mi dal prožít mezi Vámi. Při každém západu slunce, které z verandy vidím jako obrovský rudý míč padat na obzoru do moře. Asi je to tím fernetem, co si sem nechávám posílat, abych si uvědomil, jak černá je moje duše.
Moooooc pěkné. A to se týká i dalších fotografií ba tomto blogu. Klobouk dolů, autorko
Menu
Motto
Náhodná fotka
Nové komentáře
Zpětné odkazy
Odkazy
Doporučuji
Colored Max | Powered juneau